From f87af5d657a5e2ec2f164feb3e4721b059825074 Mon Sep 17 00:00:00 2001
From: Conerzyo <patrik@dhcp-224-138.eduroam.muni.cz>
Date: Tue, 21 Mar 2017 15:45:47 +0100
Subject: [PATCH] =?UTF-8?q?P=C5=99=C3=ADd=C3=A1n=C3=AD=20poh=C3=A1dky?=
MIME-Version: 1.0
Content-Type: text/plain; charset=UTF-8
Content-Transfer-Encoding: 8bit

Vytvoření pull requestu na žádost. Pohádka o Popelce.
---
 popelka.md | 505 +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++
 1 file changed, 505 insertions(+)
 create mode 100644 popelka.md

diff --git a/popelka.md b/popelka.md
new file mode 100644
index 0000000..798faa0
--- /dev/null
+++ b/popelka.md
@@ -0,0 +1,505 @@
+### O Popelce
+Za star�ch �as� bydlel v jednom m�st� chud� mu�, kter� m�l t�i
+dcery. Nebyly je�t� vzrostl�, ale bylo na nich vid�t, aspo� na t�ch
+dvou star��ch, �e budou hezk� d�v��tka. Ta nejmlad�� byla cel� den
+v kuchyni p�i hrub� pr�ci, tak�e j� v�dy jen Popelka ��kali, nebo� pro
+sam� popel nebylo ani mo�n� poznati, je-li hezk� nebo ne. Star��
+dv�, Kasala i Adlina, byly sice v �ensk�ch um�n�ch vyu�eny, ale
+ned�laly nic a zanechaly p��i o �ivobyt� docela sv�m rodi��m, tak�e
+tito, nemohouce to jinak zmoci, kde co m�li na v��ivu utratili. Jich
+zn�m� a soused�, a obzvl�t� jedna tetka, roz�afn� a pov�liv� to
+�ena, tuze jim to za zl� pokl�dali, �e je nikam mezi lidi nedaj�. Ale
+co, kdy� se holk�m necht�lo? Ony chodily cel� den se zalo�en�ma
+rukama, Popelka jim v�ecko k hub� p�in�st musela, za�e� ji je�t�
+neust�le tr�znily.
+Jednou v noci �ekl mu� k sv� �en�: �Mil� �eno, s t�mi d�v�aty to
+tak z�stat nem��e, nechceme-li co nejd��ve na �ebrotu p�ij�ti. Zde do
+slu�by j�t necht�j�, tedy se mus�m odhodlat a lst� je n�kam zav�st,
+odkud by cesty dom� nena�ly.� �en� se to ov�em zd�lo b�ti divn�,
+ale nouze je zl�; a tak v poctivost mu�ovu d�v��uj�c, svolila, by
+dcery druh� den odvedl. Popelka, kter� u krbu spala, a jak se co
+hnulo, hned v�eho si v�imla, sly�ela tak� tu rozmluvu rodi��. Sotva
+se rozb�esklo, vstala ti�e a posp�ila k tetce na poradu.
+�J� ti sice porad�m, ale pod tou v�minkou, abys sv� zlopov�stn�
+sestry s sebou zp�tky nebrala.� Nato dala Popelce klubko nit�
+a �ekla: �Z�sta� pozadu a uva� konec n�kde u bl�zk�ho stromu,
+klubko dej do kapsy, a tak pot�hne� nit za sebou a po n� zase cestu
+dom� najde�.�
+
+Popelka d�kovala dobr� tetce a �la s klubkem dom�.
+�asn� r�no, kdy� otec vstal a holky vzbudil, �ekl k nim: �M�m
+dnes tuze mnoho pr�ce v lese, tak�e s�m ani nesta��m, proto mus�te
+v�ecky t�i se mnou.�
+5
+Nechutnalo to rozmarn�m d�vk�m, jen Popelka m�la ji� sn�dani
+d�vno p�ichystanou, kdy� ony je�t� ani ustrojeny nebyly. Kdy� se
+najedly, �ly s otcem. Popelka m�la klub��ko v kapse a nitku po��d za
+sebou t�hla. Otec vodil je k��em po lese, a� p�i�el do hou�tiny, kde
+jim k�zal pose�kat, a� si m�sto vyhl�dne, kde by nejl�pe bylo d��v�
+klestit. Na nic nepomysl�ce, �ekaly holky, jak jim bylo veleno, jen
+Popelka v�d�la, kam to bije; a kdy� otec po hodn� chv�li
+nep�ich�zel, �ekla jim: �Mn� se v�ecko zd�, �e n�s tady otec nech�,
+a proto� p�jdeme ho rad�i do lesa hledat.�
+�Ty moudr� v�dy n�co v�.�
+�Inu, nechcete-li, p�jdu sama.�
+To holky tak� necht�ly, a tedy �ly za n�. Popelka byla dobr�ho
+srdce, a nemohla to sestr�m ud�lat, by je samotn� v lese nechala. Po
+nitce, kterou zase do klub��ka sv�jela, p�i�ly ��astn�, a� pozd� ve�er
+dom�. Mrzut� jim otec otev�el, kdy� na dv��e klepaly; vymlouval se
+ale, �e v lese zabloudil, a kdy� pozd� teprv z n�ho vy�el, �e �el
+rad�ji dom�, mysle s jistotou, �e ony za n�m p�ijdou.
+Ale v noci to sly�ela Popelka dob�e, jak k �en� pravil: �V�ru
+nev�m, jak ty d�v�ata z lesa cestu na�ly. Nu to nic ned�l�, zejtra je
+zavedu je�t� d�le, by snadn�ji do z�mku p�i�ly, kam je chci do
+slu�by d�t�
+Je�t� ani nesv�talo, a Popelka ji� byla u tetky; ale musila j�
+p�isl�bit, �e nikterak sestry v�ce zp�tky nep�ivede. Nato j� �ekla, by si
+nabrala popele, kam jen m��e, a za sebou ho po cest� trousila, tak �e
+cestu zp�tky najde.
+
+Ta pod�kovala a �la dom�. Zase vzbudil otec dcery, aby honem
+vstaly a se ustrojily, �e p�jdou s n�m do lesa na �i�ky.
+Kdy� se nasn�daly, vzala si Popelka ko���ek, navrch dala do n�ho
+��tek a kousek chleba, dospod ale sam� popel, jako� i do kapes. Jak
+�ly, v�dycky trochu utrousila, a� na to m�sto, kam je otec zavedl
+a kde mno�stv� �i�ek le�elo. Tu jim �ekl otec: �Vy sb�rejte zde a j�
+p�jdu tam v tu stranu; a� budete m�t pln� loktu�e, pak na mne
+zavolejte.�
+6
+Kdy� m�ly holky loktu�e pln�, k�i�ely na otce, ale otec byl ten
+tam.
+�Te� mus�me j�t samy dom�, mil� sestry,� �ekla Popelka, �otec
+snad zase zabloudil.� Tenkr�te uposlechly sestry bez odmluvy a �ly
+s n� dom�. ��astn� se tam po zpopelen� cest� dostaly. V�ecko ji�
+spalo, kdy� k chaloupce p�i�ly.
+�Vy jste n�m utekl, tat�nku?� ptaly se holky.
+�I vy bl�hov�, jakpak bych v�m byl utekl? j� jsem �el d�le do lesa
+a zabral se tak do sv� pr�ce, �e jsem na v�s docela zapomn�l, a kdy�
+jsem pak se cht�l pro v�s vr�tit, byly jste ji� pry�; co jsem m�l d�lati?
+�el jsem tedy bli���mi stezkami k domovu.�
+Kasala a Adlina tomu uv��ily, ale Popelka v�d�la, co v tom v�z�.
+V noci zase �ekl otec: �Zejtra se mi zajist� nevr�t�j�!�
+Matka ho prosila, by od toho upustil a nikam v�ce je nevodil, ale
+on dokonce jinak u�initi necht�l. Je�t� se ani neroz�e�ilo, kdy�
+Popelka zase u tetky byla a v�ecko j� pov�dala; ale tenkr�te se na ni
+tetka opravdu rozhn�vala, �e sestry zase zp�tky p�ivedla. A ze zlosti
+dala j� naschv�l hrachu, co jen un�st mohla, by ho za sebou trousila.
+Po slunce v�chodu vzbudil otec dcery, �ka, aby s n�m �ly na chvoj�.
+Nasn�daly se a �ly. Popelka z�st�vala pozadu a po��d hr�ch za
+sebou trousila. Tat�k je tenkr�te je�t� d�le zavedl, a ok�zav jim, kde
+maj� chvoj� l�mat, ode�el jinam.
+Slunce st�lo ji� hodn� vysoko, kdy� hromadu chvoj� nal�man�ho
+maj�ce, po otci se sh�n�ly. Volaly, hledaly, ale v�e darmo. Tu jim
+Popelka nab�dla, �e p�jdou zase samy dom�; koukala na cest� po
+hrachu, ale hrachu nikde nebylo. Vid�la hejna divok�ch holub�,
+kte�� na cest� sed�li, a tudy si lehko pomyslila, ti �e ten hr�ch
+sesb�rali. Bylo zle; te� teprv sestr�m pov�d�la, co otec zam��lel. Co
+m�ly d�lat? Ud�laly si z chvoje a z mechu lo�e a o hladu si pod ��r�
+nebe lehly. R�no vstaly a nasb�raly si jahod k sn�dani a chodily pak
+jako bludn� ovce po lese. Tu jim Popelka dala radu.
+�J� v�m pov�m, holky, co ud�l�me; j� vylezu na strom, a kde
+uhl�d�me n�jak� staven�, v tu stranu p�jdem.� Nato vylezla jako
+veverka na borovici a d�vala se na v�ecky strany, kde by n�jak� 
+7
+obydl� lidsk� uhl�dala. A opravdu vid�la v d�li velk� z�mek.
+Pamatovala si dob�e, v kterou stranu to bylo, pak slezla dol�, �ekla
+to sestr�m a v�ecky kr��ely brzy cestou k z�mku.
+Byl ji� soumrak, kdy� p�i�ly na zelenou louku, kde z�mek st�l.
+T�ikr�t ho kolem dokola obe�ly, ale nebylo tam ani �iv� du�e vid�t.
+Osm�lily se tedy a klepaly na vrata. Tu se jim zjevila baba, tak
+�kared�, �e se j� n�ramn� ulekly. Hlavu m�la jako op�lku, o�i
+vypoulen�, vlasy je�at� a t�lo tak tlust�, �e by ji v�ecky t�i nebyly
+mohly obs�hnout.
+
+�Co tu hled�te?� k�ikla na n�, a� se jim srdce strachem zat��slo.
+�Ach, zlat� babi�ko,� odpov�d�la Popelka, �my bychom v�s
+prosily jen o n�co m�lo k j�dlu, m�me ukrutn� hlad.�
+�Kli�te se tu chv�li odtud, nechcete-li, aby v�s m�j mu� sn�dl.�
+�Ach co si po�neme, kdy� vy n�s pod st�echu nep�ijmete? Noc je
+na krku, nev�me kam j�t, a naposled by n�s je�t� v� mu� potkal
+a sn�dl; smilujte se nad n�mi a n�kam n�s schovejte; my v�m v�ecko
+ud�l�me.�
+�Ach ano, ano!� k�i�ely jedn�m hlasem Kasala a Adlina.
+�J� v�m budu ��t �aty, vy��vat st�ev�ce a v�elijak� �perky strojit.�
+�J� v�s budu hladit a �esat, abyste byla hez��.�
+�A j�,� �ekla Popelka, �budu v�m va�it ty nejlep�� j�dla a v�ecko
+v�m spo��d�m, abyste nemusela pranic d�lat.�
+Baba, slovy t�mi uchl�cholena, dala si ��ci a vedla je do z�mku.
+Dala jim syrov� maso a ovoce. Kdy� se toho ovoce dosyta najedly,
+�ly s babou do sklepa; st�l tam velk� pr�zdn� sud, do toho je tedy
+v�ecky t�i schovala a ode�la nahoru. Tu klepal mu� jej� na vrata.
+Plna strachu �la mu otev��t.
+Lidojed, kter� do dve�� vkro�il, byl t�ikr�t tak velk� jako baba.
+Sotva se v sednici oto�il, zvolal h�motn�m hlasem, a� se v�ecko
+t��slo, tak�e to do sklepa sly�et bylo: ��ich�m tady �lov��inu; �eno,
+koho tu m�?�
+�I kohopak bych tu m�la, mu���ku?� Nato mu p�inesla dobrou
+ve�e�i, by ho upokojila.
+Za chv�li se j� ale zase ptal: �Pov�z, babo, koho tu m�?�
+8
+�I pan��ku, ��dn�ho.�
+Po chv�li, kdy� se najedl, za�al zase: �Mus� tady n�koho m�ti;
+pov�z.�
+Vidouc �ena, �e by ho del��m zap�r�n�m rozzlobila, �ekla mu
+v�ecko a dokon�ila: �Ale j� bych myslila, abys je nechal na �iv�; a�
+se tomu v�emu od nich nau��m, co um�j�, pak, bude�-li cht�t, m��e�
+je teprv zab�t.�
+Kdy� si to lidojed rozlo�il, u�inil j� to k v�li. Nato ho vedla baba
+do sklepa. Uboh� d�v�ata myslily, �e je po nich veta, �e ji� jde pro
+n�, aby je se�ral. Sotva ho tedy zahl�dly, padly na kolena a
+o �ivobyt� prosily.
+�J� v�s nech�m p�i �ivobyt�, ale mus�te v�ecko d�lat tak, jak jste
+�ekly, sice bude s v�mi zle.�
+R�dy to p�isl�bily. �asn� r�no byla Popelka ji� na nohou
+a p�ipravovala sn�dani; ale sestry j� musely pom�hat, proto�e lidojed
+s lidojedkou za t�icet osob sn�dli. Jak vstali, byla sn�dan� u� na stole.
+To se jim l�bilo, obzvl�tn� pan� lidojedce, kdy� j� Kasala a Adlina
+h��vy u�esaly a spletly a p�kn� ji ustrojily. Star� p�ipov�d�l, �e jim
+v�eho nanos�, co budou pot�ebovat, aby jen �ekly. Prozat�m ale jim
+ni�eho nesch�zelo. Ka�d� si hled�la sv� pr�ce, a tak jim �as ut�kal.
+��m d�le v�ak, t�m v�ce je to tam omrzovalo; ale nebylo ��dn�
+pomoci, ��dn�ho vykoupen�.
+
+Usnesly se jednou vespolek, kdyby to n�jak mo�n� bylo, �e by
+sv� p�ny zabily. Ale jak? To byla ta ot�zka, o kter� dnem i noc�
+p�em��lely. I k �t�st� se jim nahodilo, �e se lidojed od Popelky cht�l
+chl�b u�it p�ct. T� p��le�itosti cht�ly pou��t, domn�vaj�ce se, �e to se
+starou snadn�ji p�jde. Ten den zr�na Popelka v peci podp�lila,
+kter�, pon�vad� se tuze mnoho bochn�k� peklo, tak� hodn� velk�
+byla. Lidojed usadil se u pece a po��d koukal, a� ohe� sho��, aby ho
+mohl pak rozhrabat a chl�b vsadit. Horkem t�m v�ak cel� umdlen
+lehl si na zem a usnul. To bylo, co si holky p��ly. Jakmile ho usly�ely
+chr�pat, p�inesly velk� hr�ze, op�ely je o n�j, a v�� silou najednou do
+ohn� ho svalily. V okam�en� byl z lidojeda �kvarek. Jednoho m�ly
+tedy s krku; jak ale s druhou?
+9
+Kdy� baba vstala, p�ihrnuly se k n� holky a pov�daly, aby se dala
+honem strojit, �e se mu� jej� z lesa brzy vr�t� a �e by se tuze
+rozhn�val, kdyby ji tak dlouho rozcuchanou spat�il. Baba si tedy
+usedla na stolici a holky ji za�aly �esat.
+�Shejbn�te, babi�ko, hlavu, abych v�m mohla vlasy vzadu hezky
+uhladit,� �ekla Kasala.
+Baba hlavu sh�bla a Kasala j� hodila vlasy p�es o�i, vzala velkou
+sekeru, kterou j� Popelka podala, a jedn�m r�zem hlavu j� u�ala.
+Potom v�ecko vy�istily a t�lo zakopaly. Jsouce te� plnomocn�mi
+pan�mi z�mku, prohledaly v�ecko, kde co le��, a na�ly mnoho
+drah�ch a skvostn�ch v�c�, kter� se jim v�ecky dob�e hodily. Ale
+uboh� Popelce nastali kru�n� dnov�. Jako d��ve, kdy� je�t� doma
+byla, musela v�ecko d�lat, ukl�zet, pr�t, va�it, co zat�m sle�ny sestry
+po��d se jen fintily a tit�rn�mi pracemi ob�raly. Popelka byla tomu
+sice zvykl� a nebylo by j� to p�ich�zelo odporn�, kdyby ji byly sestry
+alespo� jen nesu�ovaly; tak ale nebylo jim nic vhod, co ud�lala, za
+ka�d� d�lo, za ka�dou posluhu notn� j� vy�inily. Ale co jim bylo
+platno v�ecko to fint�n�, kdy� tam ��dn�ho nebylo, komu by se byly
+zal�bily? To jim tak� nejv�ce mozky vrtalo. Um�nily si tedy, �e se
+jedenkr�te pod�vaj� do toho m�sta, kam lidojed pro potravu
+chod�val. Jednoho dne vskutku tak u�inily a �ly do m�sta, kter� ani
+tak daleko nebylo, jak se domn�valy. Tam si nakoupily v�elijak�ch
+�perk� a jin�ch pot�ebn�ch v�c�, pak si zjednaly kon� a v�z, najaly
+slou��c�, aby budoucn� jen tak po sprostu do m�sta chodit
+nemusely. Popelce p�ibylo pr�ce; v dom� bylo sice te� v�ce lid�,
+proto j� ale p�ece nikdo nepomohl, pon�vad� v�ickni jen se sle�nama
+co d�lat m�li. Kdy� tyto po druh� do m�sta jely, sly�ely, �e bude
+tam�j�� princ velikou hostinu d�vat, ku kter� pr� ka�d� p��stup m�ti
+bude. To bylo n�co pro ty je�itn� sestry. Hned si nakoupily �at�,aby
+se mohly co nejskvostn�ji p�istrojit. Tu bylo rad�n� a pov�d�n�, kdy�
+dom� p�ijely, jako by na nich cel� sv�t st�l. Popelka ani nev�d�la
+pro sam� b�h�n�, kde j� hlava stoj�. R�da by se byla tak� jednou do
+takov�ch �at� p�istrojila a n�kam pod�vala, ale b�la se v�dy sestr�m
+o tom se zm�niti. Ne� kdy� vid�la takov� p�ipravov�n� a po��d jen 
+10
+o kr�sn�m princovi pov�dati sly�ela, osm�lila se a poprosila sestry,
+aby ji s sebou vzaly.
+�Tebe?� osopily se na ni ob�; �nu, to bychom si kr�sn� cti
+dobyly.�
+�Dejte mn� jen n�kter� z va�ich obno�en�ch �at� a uvid�te, kdy�
+se �ist� ustroj�m, �e budu l�pe vypadat.�
+�Co si ta Popelice o sob� mysl�! Snad ne docela, �e bude hez�� ne�
+my? Z toho nebude nic. Z�sta� ty jen doma a hl�dej hospod��stv�, za
+to ti pak pov�me, co se ve m�st� d�lo.�
+
+Popelka ml�ky ode�la, ale o�i se j� slzami zalily pro tu nelaskavost
+hrd�ch sester. Na den k slavnosti ur�en� vstaly sestry �asn� r�no.
+Tu bylo k�iku a porou�en�; v�ickni, kde kdo byl, m�li pr�ce pln�
+ruce, a� odjely. Kdy� si Popelka trochu oddechla, vzala ko�t� a �la
+do sednice, aby zametla a uklidila. Tu jak se sh�b� a d�v�, aby nikde
+ani pr�ku nez�stalo, spat�� v jednom kout� n�co bl�skav�ho.
+I zvedne to a vid�, �e je to zlat� kl��ek. Od �eho je asi ten kl��ek,
+pomysl� sob� a jde honem hledat, kam by pat�il. Ale nebylo ��dn�
+sk��n�, ��dn�ch dve��, ��dn� truhly, ku kter� by se byl kl��ek hodil.
+Kdy� naho�e v�ecko prohl�dla, vzala sv�tlo a �la do sklepa. Tu
+vid�la v kout� dv��ka, u kter�ch byl mal� z�mek p�iv�en. K tomu
+pat�il zlat� kl��ek. Otev�ela a nic se neb�la, n�br� s chut� ve�la do
+tmav� chodby, kterou p�ed sebou vid�la. N�kolik krok� d�le byly
+zase dv��e, kter� se t�m sam�m kl��kem otev��ti daly. Ale jak se
+ulekla, kdy� vejdouc do s�n�, vid�la sv�tlo tis�cer�m bleskem o st�ny
+se odr�eti! Tu byly na podlaze hromady st��bra a uprost�ed st�l
+z ryz�ho st��bra um�le d�lan� st�l a na n�m st��brn� truhli�ka.
+Z prvn� s�n� bylo otev�en�m obloukem vid�ti do druh�. Ta byla ze
+zlata a uprost�ed byl zlat� st�l a na n�m zlat� truhli�ka. �Z t� �lo se
+do t�et�. Ob� prvn�j�� nebyly v�ak nic proti t�to; tu byly st�ny
+sam�m drah�m kamen�m pos�zeny, tak jako kdy� je nebe nejhust�ji
+hv�zdami poseto; vprost�ed st�l �elezn� st�l, na n�m �elezn�
+truhli�ka. Kdy� si Popelka s�n� je�t� jednou pro�la a dosti se
+nakoukala, �la a otev�ela nejd��ve �eleznou truhli�ku. Jak v�ko
+pozdvihla, vid�la zlat�mi slovy na n�m ps�no: �Kdo sem ponejprv 
+11
+vkro�� a �eleznou truhli�ku otev�e, tomu pat��, co ve v�ech t�ech
+nalezne, jako� i v�ecko, co zde stoj�. V �ele t�to s�n� je nejv�t��
+k�men, kdo na ten zatla��, tomu se ze� otev�e. Tam se pase b�l�
+kon�k, kdo na� vsedne, mus� ��ci: ,Mha za mnou, mha p�ede mnou,�
+a kon�k ho donese, kam se mu zl�b�. Ale v�ecko to bohatstv� jen
+t�ikr�te a jenom dobr�mu k �t�st� pom��e, �patn�mu v�ak
+k ne�t�st�.�
+
+Kdy� to Popelka p�e�tla, koukla, co je v�ce ve sk��ni, a tu vyt�hla
+b�l� �aty, kolem a kolem zlatem vy��van� a drah�mi kameny
+ozdoben�. V�ecko, co k n�dhern�mu �stroji pat�ilo, le�elo pod
+�atami; kone�n� vyt�hla tak� roztomil� zlat� pantofl��ky. Popelka
+nebyla sice marn�, ale ten skvostn� oblek ji p�ece tak mocn� l�kal, �e
+se kone�n� do n�ho ustrojit musela. B�ela tedy rychle zp�tky,
+a svl�k�i zapopelen� �aty, �ist� se umyla a posp�ila zase do sklepa.
+Tam vzala �aty ze sk��n� a do nich se obl�kla. Od hlavy a� k noze
+s malink�m pantofl��kem, v�e j� tak dob�e padlo, jako by to ulil. �A
+te�,� �ekla se zal�ben�m se prohl�ej�c, �sednu na kon�ka a pod�v�m
+se tak� na tu slavnost a na toho kr�sn�ho prince. �e mne sestry
+nepoznaj�, t�m jsem jista; nebo� by se sn�ze smrti nad�ly, ne�li �e
+v takov�m �at� u�pin�n� Popelka v�z�.� �la tedy, zatla�ila na k�men,
+jen� byl nejv�t�� a v pr��el� se t�pytil, a vy�la na zelenou louku.
+Opravdu se tam p�sl kon�k jako sn�h b�l�. Vzala ho za uzdu a sm�le
+se na n�j vy�vihnouc, �ekla: �Dones m�, kon��ku, do m�sta; mha za
+mnou, mha p�ede mnou!� A jako v�tr let�l s n� poslu�n� kon�k
+k m�stu. Za chv�li byli v kn�ec�m z�mku. Popelka slezla, p�iv�zala
+b�lou�e ke sloupu a �la nahoru clo hodovn� s�n�. V�ickni hled�li
+s ��asem na kr�snou pannu. Princ, kter��to pr�v� s Kasalou
+a Adlinou se bavil, rychle je zanechav, zv�dav� k nezn�m� pann�
+p�istoupil. �Kdo jsi, kr�sn� panno,� t�zal se j�, �je� p�ich�z�, abys
+hostinu svou p��tomnost� okr�lila?�
+�Jestli v�m to mil�, abych se zde chvilku pozdr�ela, necht�jte
+moje jm�no v�d�ti.�
+
+Na ta slova se j� princ v�ce neptal, ale ke stolu ji vedl. B�la se sice
+trochu, aby ji sestry nepoznaly, ale tyto, a� s n� oka nespustily, p�ece
+12
+na Popelku ani nepomyslily. Po tabuli se tancovalo; ale princ nem�l
+ji� pro nic jin�ho ani o�i ani mysl, ne� pro kr�snou cizinku. On se
+neobdivoval kr�sn�mu �atu, skv�l�m diamant�m, on vid�l jen jej�
+kr�su, naslouchal jen mil�m zvuk�m, kter� j� tak l�b� se rt�
+spl�valy. Popelka se ale opravdu sama sob� divila, kde se to v n�
+vzalo. Co se j� princ ptal, a toho bylo hezky mnoho, na v�ecko mu
+tak rozumn�, tak vtipn� a pov�n� odpov�dala, jako by na vysok�ch
+�kol�ch cvi�ena byla. Co na sebe kr�lovsk� �at obl�kla, byla cel� jin�.
+U� se hodn� p�ipozd�valo, kdy� si teprv vzpomn�la, �e mus�
+dom�. Nemohla se v�ak prince nijak zbaviti a musela s n�m j�ti dol�,
+tam se mu ale vysmekla z ruky, a rychle na kon�ka se vyhoupnouc,
+byla ta tam. Darmo uh�n�l princ na sv�m nejrychlej��m koni za n�,
+cht�je ji dohonit, � Popelku nebylo v�ce vid�ti. Kdy� p�ijela dom�,
+svl�kla se sebe �aty a dala je zase do truhli�ky, pak vzala na sebe
+zapopelenou sukni a posp�ila nahoru, aby bylo v�ecko p�ichyst�no,
+a� sestry p�ijedou. Ne�lo j� to v�ak tenkr�te dohromady, tak�e m�la
+je�t� mnoho co d�lat, kdy� se ob� sestry vr�tily. Tyto ale si tenkr�te
+takov�ch mali�kost� ani nev�imly, proto�e samy s sebou dost co
+d�lat m�ly.
+�Tak mn� p�ece pov�dejte, jak jste se tam m�ly a zdali se v�m to
+l�bilo?�
+�Dob�e jsme se m�ly, to si m��e� pomyslit; a l�bilo se n�m to tak,
+�e tam zejtra zase p�jdeme.�
+�Ach, to mne p�ece vezmete s sebou.�
+�Na to si ani nepomej�lej; ty se nehod� do takov� spole�nosti,
+kam vzne�en� princezny chod�.�
+�Copak tam bylo za princeznu? V�dy� mn� to aspo� m��ete
+pov�d�t.�
+�Ba, to se ani pov�d�t ned�; takovou kr�su jsme nikdy je�t�
+nevid�ly. A jak� m�la �aty! V�ak to jenom j� d�kovati mus�me, �e
+bude zejtra zase takov� hostina. Princ se do n� zamiloval, a ona mu
+ujela; te� nev�, jak by se s n� shledal, a mysl�, �e zejtra jist� zase
+k hostin� p�ijde.�
+13
+Popelce ty slova celou noc hlavu m�tly. R�no, sotva byly sestry
+z domu, b�ela do sklepa, by se do druh� truhli�ky pod�vala. Tam
+le�ely �aty r��ov� barvy, st��brem t�ce vy�it�, jako� i v�ecko ostatn�
+k slu�n�mu ustrojen� pot�ebn�; jedin� pantofl��ky musela z prvn�j��
+truhli�ky vz�ti. L�bila se sama sob�, kdy� v leskl� st��brn� st�n� na
+sebe pohl�ela. Pak �la k sv�mu kon�kovi, kter� ji vbrzce do m�sta
+donesl.
+Princ sed�l u stolu jako na trn�; kdykoliv se dv��e otev�ely,
+myslil, �e to o�ek�van� nezn�m�. Kone�n� se dv��e rozl�tly,
+hedv�bn� �at v nich za�ustil a bla�en� pohled princ�v dosv�d�il,
+kdo p�ich�z�.
+�Ach jak jste m� v�era tak kvapn�m odjezdem zarmoutila!� �ekl
+princ, kdy� s n� byl samoten.
+�Nemohu jinak,� odpov�d�la Popelka, �a chcete-li,abych v�s
+je�t� jedenkr�te nav�t�vila, nesm�te m� zde zdr�ovat.�
+�Vy nev�te, jak t�k� je to pro mne �loha; ale podrob�m se v�li
+va�� s tou v�minkou, �e zejtra zase p�ijdete.� �Zajist� dan� slovo
+vypln�m.�
+A tedy, kdy� byl �as, aby se zp�tky vr�tila, princ ji d�le
+nezdr�oval, koje se nad�j�, �e ji zejtra zase uhl�d�. Kdy� p�ijela
+dom�, rychle se svl�kla a k sv� pr�ci ode�la; sotva s n� byla hotova,
+p�i�ly ob� sestry.
+�Jakpak jste se dnes m�ly?� ptala se jich Popelka. �Byla tam zase
+ta princezna?�
+�Ov�em �e byla, a kr�sn�ji ne� v�era ustrojena; zejtra bude zase
+hostina, a tu tak lehce nevyklouzne. M�j bo�e, co ten princ jen na n�
+vid�? Ov�em �e je hezk�, ale v�dy� je tak� je�t� jin�ch hezk�ch
+d�v�at na sv�t� dosti, a nemusel se pr�v� do n� tak zbl�znit.�
+�Kdyby j� nebylo, kdo v�, jestli byste se nebyly kn�nami staly?�
+�ekla na to Popelka.
+
+�A co ty se do takov�ch �e�� plete�? Hle� si sv� pr�ce a nestarej
+se o n�s,� odbyla Adlina sestru Popelku. Ta ti�e ode�la a pomyslila
+si v srdci: Vy bloudi, j� bych p�ece sv� �t�st� za va�e nesm�nila!
+14
+T�et� den r�no odjely sestry skvostn� nastrojeny, a Popelka,
+sotva�e trochu uklidila, posp�chala op�t do sklepa. Tenkr�te
+otev�ela st��brnou truhli�ku. Tam byly modr� �aty, st��brem
+a perlami vy�it�. Kdy� se obl�kla, t�pytily se j� diamanty na krku
+a na hlav�. Tak p�istrojena jela po t�et� na kon�ku do z�mku. Princ
+dal rozkaz, a� vr�tn� uhl�d� princeznu (za ni� ji v�ickni dr�eli), aby
+mu to p�i�el ozn�mit. Nesed�l dlouho u stolu, kdy� vr�tn� p�ib�hna
+jemu oznamoval, �e vid� zdaleka n�koho na b�lou�i p�ij�d�t. Princ
+let�l dol�, ale Popelka mu ji� p�i�la vst��c. Byl spokojen a vesel, neb
+se s jistotou domn�val, �e mu tenkr�te neujde. Ka�d� byl dychtiv
+dov�d�ti se, jak to as dopadne. Princ ji neust�le prosil, by
+neodj�d�la, aby mu pov�d�la, kdo je, a jeho man�elkou se stala.
+Ale na v�ecky vrouc� prosby dostal za odpov��: �Ne��dejte toho
+ode mne, nebo� je mo�n�, �e by v�m to ani nebylo mil�. Upokojte se
+t�m, �e jsem zde v�m k v�li.�
+�Ale jak dlouho chcete pob�t? A kde v�s m�m potom hledat?�
+�O to a� se osud postar�.�
+Tak neboh�ho prince odb�vala. Kone�n� p�i�el �as, by op�t dom�
+odjela. Jakmile kn�e pozoroval, �e se chyst� k odjezdu, dal jednomu
+slou��c�mu tajn� znamen�, a ten odb�hl. Za chv�li doprov�zel
+Popelku dol� a po��d ji je�t� prosil a zdr�oval. Ona ale rychle od
+n�ho ode�la a k sv�mu b�lou�i posp�ila. Tu ale najednou c�tila, �e j�
+nohy na zemi v�znou. I koukla se co to, a vid�la, �e je zem kolem
+dokola jakousi prysky�ic� namaz�na. Je�t� si po��d z toho pom�hala;
+kdy� ale najednou prince za sebou zahl�dla, trhla sebou a �erstv� na
+kon� vysko�ila; tento hbit� v�ecko p�esko�il, a ji� ho ��dn� nevid�l.
+V kolomazi z�stal v�ak v z�stav� zlat� pantofl��ek. Kn�e �elel, �e se
+mu jeho lest nepo�t�stila; t�ilo ho to ale p�ece, �e aspo� n�co m�,
+podle �eho by nezn�mou milenku nal�zti mohl.
+Nem�n� bolelo t� srd��ko Popelku. Je�t� j�, co se pamatovala,
+nikdo tak lib�ch a milostn�ch jmen nedal, nikdo s n� tak vl�dn� a tak
+laskav� nezach�zel, slovem nikdo ji je�t� tak nemiloval, jako pr�v�
+onen kr�sn� princ. Co� divu, kdy� si ode v�ech opovr�en� Popelka
+p��la, aby s n�m do smrti �iva b�ti mohla. Smutn� se s kon��kem 
+15
+rozlou�ila; smutn� skvostn� �at do truhli�ky kladla. �Ach, jak mne
+B�h za mou marnost potrestal,� pravila, kdy� jedink� pantofl��ek
+ukl�dala. �Te� jsem ztratila srdce a pantofl��ek; mohla bych ov�em
+b�ti ��astna, ale mohu-li pak tomu v�emu v��it? Zdalipak to nen�
+n�jak� kouzlo? A naposled budu je�t� za svou v�ete�nost a ztr�tu
+pantofl��ku potrest�na!�
+Tak na��kaj�c �la zase nahoru po sv� pr�ci. Sestry p�ijely dom�,
+ale ona se jich tenkr�te o nic neptala. Ne� t�mto jely huby beze v�ech
+ot�zek.
+�To mu p�ejeme,� �ekla Kasala, kdy� jim Popelka lo�e chystala.
+�Pro� se zbl�znil do takov� �arod�jnice a nez�stal rad�ji p�i n�s! Te�
+m��e l�bat pantofl��ek.�
+�Co� v�,� odpov�d�la Adlina, �jestli se zejtra nep�ihl�s�?�
+�To by tam byla ji� dnes z�stala.�
+�Kdopak se bude o to p��ti; pojedeme tam, a hod�-li se n�m na
+nohu, stanem se jedna neb druh� kn�nou.� �Copak je to s t�m
+pantofl��kem?� ptala se Popelka. �Ty chce� tak� v�ecko v�d�t; nu ale
+pov�d�t ti to mohu. V�era tedy p�i�la ta princezna op�t ke dvoru;
+kn�e si cel� den ��dn�ho ani nev�imnul a jenom po��d s n� se
+ob�ral. Kdy� m�la odjeti, dal to m�sto, kde k�� jej� st�l, kolomaz�
+pot��t, aby tam uv�zla. Ale ona nebyla tak hloup� a �ikovn�
+vyklouzla, jen�e tam pantofl��ek nechala. Kn�e dal hned ohl�sit, �e
+se zejtra z cel�ho okol� v�ecky panny a pan� v jeho z�mku sej�ti maj�,
+a kter� z nich pantofl��ek obuje, ta, bude-li svobodna, �e se jeho
+man�elkou stane. On mysl�, �e je nezn�m� z jeho zem� a �e ��dn�
+nem��e m�ti tak malou no�ku jako ona. Mo�n� ale, �e se v tom
+omejl� a s�m sebe zklam�.�
+�V�dy� vy samy tak� m�te mal� no�ky, mo�n� dost, �e
+pantofl��ek obujete,� �ekla na to Popelka.
+�Uhl�d�me, a� jak zejtra bude.�
+R�no, d��ve ne� odjely, st�hla si ka�d� nohy, a� j� slze bolest� po
+tv��i tekly, jen aby do pantofl��ku vl�zti mohla.
+Uboh� Popelka nev�d�la, co m� d�lat: m�-li za nima j�ti, anebo
+z�stat doma. L�ska v�ak zv�t�zila nad strachem. �la do sklepa, 
+16
+obl�kla na se modr� �aty a pantofl��ek zaobalila do ��tku. Pak hodila
+navrch sv� v�edn� �aty, a tak se s P�nembohem na cestu vydala.
+��astn� p�i�la za p�l dne do m�sta. �la rovnou cestou do z�mku.
+Tam se v�ak sotva protla�it mohla, nebol se bylo se�lo �ensk�ch
+velik� mno�stv�. Na ka�d� tv��i bylo ��sti bu� nad�ji a d�v�ru, bu�
+�alost nebo zlost zklaman�ho srdce. Ta se t�ila, jestli pantofl��ek
+obuje, ona se zase mrzela, �e j� byl mal�. Kdy� ve�la a� do s�lu,
+vid�la v jednom v�klenku tak� sv� sestry sed�t. Vypadaly jako
+kysel� jablka, z �eho� soudila, �e se do pantofl��ku nedostaly. Ta
+malink�, hezounk� p���ina v�eobecn�ho pobou�en� �ensk�ho
+pohlav� le�ela na skvostn�m koberci uprost�ed s�n�. Princ sed�l na
+tr�n� a hled�l smutn� na to hem�en�; ned�val se na nohy, n�br� jen
+na tv��e, ale nena�el potud, co hledal. Jedna z nejposledn�j��ch byla
+Popelka.
+�Adlinko, jen se, pros�m t�, pod�vej, nen� to tamhle ta na�e
+Popelice?�
+�Ba m� pravdu, �e je.�
+�Co tady d�l�? Poj�, p�jdeme pro ni. Ta a� se t��! Nech� v�ecko
+doma a jde sem na pod�vanou.�
+Cht�ly je�t� v�ce ��ci a v�hr��ky hned vyplnit; ale slova jim
+z�stala v �stech, kdy� vid�ly, �e i Popelka se ke koberci bl��
+a pantofl��ek obouv�.
+�To je snad ona!� k�i�ely v�ecky jedn�m hlasem, kdy� vid�ly, �e
+Popelka do pantofl��ku vklouzla jako nic.
+Princ, kter� zamy�len posledn�ho v�jevu ani si nev�imnul, na to
+vyk�iknut� jako st�ela s tr�nu slet�l a k Popelce p�istoupil, aby se
+p�esv�d�il, �e je j� pantofl��ek pr�v� dost. Tu shodila se sebe sv�j
+v�edn� �at a uk�zala i druh� pantofl��ek.
+�Tys to, moje kr�so?� divil se princ. �Ach netrap m� d�le,� prosil
+p�ed n� kle�e. �Vysly� prosby m�, bu� mou man�elkou.�
+�Nu�e chci tob� po v�li b�ti,� �ekla Popelka, �jestli sprost� d�v�e
+za svou man�elku p�ijmouti se neost�ch�.� �A� jsi kdokoliv, ty
+bude� mou chot�.�
+
+
+Nato ji posadil vedle sebe na tr�n a za kn�nu ji prohl�sil. Sestry
+div zlost� nepukly. Ona ale nebyla tak zl� a nestyd�la se za n�, jako
+ony za ni. �ekla tedy v�ecko sv�mu �enichovi a �la jim naproti.
+Kdy� vid�ly, �e jim ta zlost nic nen� platna, stav�ly se j� do o�� jako
+and�l�, by se jim tak� trochu sl�vy dostalo. Bla�en� kn�e vystrojil
+skvostnou svatbu, na n� se nev�sta co nejjasn�j�� hv�zda t�pytila.
+Kdy� byli mlad� man�el� sami, sv��ila Popelka sv�mu choti
+tajemstv� velk�ho bohatstv� a prosila ho, by tam s n� dojel.
+Uposlechna princ podivil se kr�se a n�dhernosti t�ch podzemn�ch
+s�n�. Nato si vzali, co jen oba nabrat mohli, tak�e nalo�ili na v�z
+desetkr�t tolik, co cel� zem st�la. To ud�lali t�ikr�te.
+Kasala a Adlina, kter� te� neust�le okolo kn�ny byly, nev�d�ly
+posud, jak k tomu sestra p�i�la. P�i�i�ovaly se tedy v�emo�n�, aby
+se toho dop�traly. Kn�na, u�in�n� to dobrota, mysl�c, �e ta jejich
+up��mnost je opravdiv�, tak� jim to jednou sv��ila. Od t� chv�le
+nem�ly v m�st� ��dn�ho st�n� a z�hy do sv�ho z�mku se odebraly.
+Bylo jim jen o to, by se t� do tajn�ho pokladu pod�valy. Kdy� tedy
+dom� p�ijely, byla prvn� jejich pr�ce dv��ka ve sklep� hledati;
+a po�t�stilo se jim, �e je na�ly. �e v�ak kl��ek nem�ly, musely dve�e
+moc� otev��t. Jak tu tolik bohatstv� vid�ly, z�staly jako om�meny
+a za�aly do z�st�r, do kapes, a kam jen kter� mohla, st��bro, zlato
+a drah� kameny br�ti. Kdy� m�ly dost, �ly nahoru, by to vysypaly.
+Zd�lo se jim toho v�ak je�t� m�lo, �ly tedy je�t� jednou; to jim ale
+p�i�lo draze. Jak p�istoupily ke dve��m, vysko�ily na n� dv� velik�
+�ern� ko�ky, pov�sily se jim na krk, a kde je popadly, tam je ostr�mi
+dr�py �kr�baly, a� ob� bez sebe na zem upadly. Kdy� op�t smysl�
+nabyly, vylezly s nesm�rnou bolest� ze sklepa nahoru. Jak� ale bylo
+jejich leknut�, kdy� se na sebe pod�valy a vid�ly, �e maj� hladk�
+tv��e nav�dy zohyzd�n� a rozdr�pan�! Tu si vzpomn�ly, �e nechaly
+ty klenoty v pokoji le�et, a honem tam posp�ily. Ale m�sto zlata,
+st��bra a drah�ch kamen� nebylo tam nic jin�ho ne� hrom�dka
+obl�tkov�ch kamen�. To byly r�ny! Kr�sa pry�, bohatstv� pry�!
+Vlasy z hlavy si �kubaly, kdykoliv na to pomyslily, a� kone�n� 
+18
+z toho do t�k� nemoci upadly, z kter� jen p�i�in�n�m mlad� kn�ny
+vyv�zly.
+
+Kdy� byly zdr�vy, jely v�ecky t�i do m�sta pro sv� rodi�e. Uboh�
+byli ji� sta�i�k� a musili se �ebrotou �ivit. Co� divu, �e se radost�
+skoro zbl�znili, kdy� takov� vzne�en� pan� pro n� p�ijela, v n� svou
+dceru poznali. Vzala si je s sebou. Jednou �la zase Popelka se sv�m
+man�elem do sklepa se pod�vat, ale nemohla nikde dv��ka naj�ti;
+v�ecko bylo nav�dy zmizelo. Tu se tomu podivila, ba ani si to
+vysv�tlit nemohla, a� se j� jedenkr�te sestry p�iznaly, co ud�laly
+a jak je duchov� za jich lakomost potrestali. Popelka v�ak v�d�la
+l�pe, za jakou vinu trestu do�ly. Nebylo toho ale mlad�m man�el�m
+tuze l�to, an m�li bohatstv� dost a dost. �ili spokojen� a ��astn�,
+poddan�m �inili dob�e, a nebesa jim za to po�ehn�valy.
\ No newline at end of file